Martínek se narodil na konci roku 2019. Po narození zůstal sám bez rodičů. Nakonec se na něj usmálo štěstí a z porodnice nešel do kojeneckého ústavu, ale do přechodné pěstounské péče. Krajský úřad, který eviduje zájemce o adopci, rychle vytipoval vhodné rodiče a kontaktoval Rodinu v centru, aby pomohla s přechodem Martínka do nové rodiny.
První seznamovací schůzka obou rodin a děťátka proběhla na konci února. Zpravidla probíhá v neutrálních prostorách, kde sídlí doprovázející organizace Rodina v centru. Pracovnice doprovázející organizace se snaží zajistit příjemnou atmosféru a předají informace o tom, jak vše bude probíhat, aby se pěstouni i rodiče na situaci dobře připravili a přechod do případné nové rodiny proběhl pro dítě hladce.
Přechodní pěstouni jsou profesionálové, kteří jsou za práci placení. Kdykoli jsou připraveni přijmout do své rodiny dítě, které u nich zůstává maximálně rok. Tvoří pro dítě rodinu, aby nemuselo vyrůstat v ústavu. Žijí s vědomím, že dítě předají do dlouhodobé pěstounské péče, do adopce nebo zpět do biologické rodiny. Všichni pěstouni spolupracují s doprovázející organizací, která jim pomáhá odborně řešit všechny složité situace související s péčí o dítě.
V polovině března měl Martínek za sebou už 8 setkání s adoptivními rodiči. A pak do celého procesu předávání dítěte vstoupila omezení nařízená vládou v souvislosti se šířením nákazy Covid-19. Osobní návštěvy byly vzhledem k omezení volného pohybu osob po společné domluvě přerušeny. Rodiny zůstaly nadále zejména v telefonickém a v elektronickém kontaktu, posílali si fotky a videa.
Když se žadatelé o adopci rozhodnou, že by děťátko chtěli, rozjíždí se kolo činností, zařizování, domlouvání a předávání informací: žadatelé se obrátí na OSPOD, sepíšou zde návrh a podají jej k soudu, který rozhodne o osvojení dítěte. Doprovázející organizace domluví průběh dalších návštěv, sladí termíny a možnosti obou rodin. Zjišťuje, co je aktuálně potřeba a jak na celé dění děťátko reaguje, snaží se mu co nejvíce usnadnit velkou změnu v životě. Přechodní pěstouni si s novými rodiči předávají důležité informace – na co je dítě během dne zvyklé, co jí, jak reaguje, co ho pomáhá uklidnit, způsob uspávání apod. Během společných návštěv si děťátko rodiče nakoukává, načichává, poznává jejich dotyk. Noví rodiče si postupně zkoušejí krmení, přebalování, oblékání, mytí apod. Tato setkání se zpravidla uskutečňují už u přechodných pěstounů doma.
Aby děťátko nezažilo při přechodu do nové rodiny tolik změn najednou, snaží se pracovnice Rodiny v centru zajistit, aby děťátko mělo alespoň zpočátku většinu toho, na co je zvyklé a co je mu blízké. V praxi to znamená např. i používání stejného kojeneckého mléka, stejné lahvičky na pití nebo stejného pracího prášku, na jehož vůni je miminko zvyklé. Často noví rodiče přivezou děťátku dečku nebo pár kousků oblečení, aby načichlo vůní, kterou miminko zná. Dítě se s věcmi seznámí ve známém prostředí a pak si je vezme s sebou do nové rodiny. Martínkovi přivezla adoptivní maminka už na první schůzku vlastnoručně ušitou hračku. Pěstouni jsou zase ochotní do prvních dnů novým rodičům půjčit své věci, které miminko používalo – lahvičku, kolotoč nebo třeba košík, ve kterém děťátko spalo.
Co dál? Zastavit proces předávání a začít, až se vládní opatření uvolní? U malých miminek může hrát roli každý den, každý detail může proces předávání narušit. Další postup Rodina v centru konzultovala s OSPODEM i krajským úřadem. Naštěstí byl soud velmi vstřícný a zareagoval rychle. Na konci března bylo vydáno rozhodnutí o svěření do osvojení novým rodičům. Se souhlasem obou rodin se uskutečnila další setkání, aby se znovu navázal a „oživil“ kontakt. Martínek reagoval velmi dobře, přerušení trvalo jen dva týdny, a tak šel Martínek na začátku dubna do své rodiny, kde už zůstane a kde bude vyrůstat.