JDE TO I JINAK?

Petrovi je 13 let a přišel do klubu na doporučení školy.

Žije s matkou a mladší sestrou a svého otce nezná. Maminka měla přítele, ale vztah nebyl zdravý, často se doma hádali, přítel byl agresivní opilec, a tak se od něho odstěhovali.

Petr trávil většinu času na mobilu. Velmi ho zajímal basketbal, ale do žádného kroužku z finančních důvodů nechodil. Matka má peníze jen na základní životní potřeby. Péťu také mrzí, že se máma o něho nezajímá a neví, v čem je dobrý a co ho baví. Je dobrý žák, ale bez sebevědomí a kamarádů. Nechal se snadno vyprovokovat až k agresi. Nevěděl, jak jinak spory řešit. To mu způsobovalo i problémy ve škole.

Podařilo se nám s Petrem navázat vztah založený na důvěře. Může mluvit o svých problémech i radostech a získal v nás oporu. Naučil se navázat kontakt s ostatními klienty a našel si zde kamaráda. Zapojuje se do skupinových aktivit a přichází s vlastními nápady a s naší podporou a pomocí je realizuje. Stále se učí řešit konfliktní situace, i s pomocí psychologických konzultací, které jsme mu domluvili. Pomohli jsme mu zařídit finanční podporu od zdravotní pojišťovny, aby mohl chodit na basketbal. Do spolupráce jsme zapojili maminku, která se i přišla podívat na synův trénink. Jejich vztah se výrazně zlepšil.