Je slunečný březnový den a ve vzduchu je cítit jaro. Ve městě potkávám skupinky žen a dětí a poprvé slyším jazyk blízký slovenštině a ruštině. První velká skupina ukrajinských uprchlíků dorazila do Nového Boru, sleduji pravidelně zprávy o válce, ve kterou jsem nevěřila a přece přišla. Teď bude potřeba podpořit ty, které osud zavál do města mého dětství. Zastavuji se v Rodině v centru a nabízím pomoc. Vypadá to, že mě instinkt zavedl na správné místo ve správný okamžik. Petra Vlčková, ředitelka Rodiny v centru, neváhá: Jste učitelka francouzštiny? A co kdybyste učila češtinu Ukrajince? Namítla jsem, že mám sice zkušenosti z výuky francouzštiny, vystudovala jsem ji ve Francii a potom učila více než 25 let v několika zemích: Česko, Luisiana, Mexiko, Jižní Korea. Ale učit mateřský jazyk, to je něco jiného… No, snad si s tím poradím.
Tak se stalo, že jsem se ujala, spolu s Ivo Čermákem, sobotních a nedělních kurzů českého jazyka. Dvě velké skupiny, až 25 lidí, se střídaly po půldnech ve velké učebně Domu rodiny, vybavené tabulí, kopírkou, počítačem a projektorem. Ti nejvytrvalejší měli možnost s námi studovat šest hodin týdně po dobu šesti měsíců. Od září 2022, kdy už většina z nich měla zaměstnání a počet studentů v kurzech se snížil na méně než polovinu, jsme nabídli jen dva kurzy po třech hodinách, jeden v sobotu a jeden v neděli. Ty běží stále, scházejí se v nich ti nejvíce motivovaní. Na konci dubna 2023 jsem se nabídla pomoci izolované skupině Ukrajinců a Ukrajinek žijících v Nových Zákupech. Díky laskavé ochotě pana Jaroslava Smetaníka, majitele místní hospody, a také významné finanční pomoci firmy Clarios Česká Lípa, Crystalex CZ a Nadace Via tak mohla Rodina v centru otevřít další kurz českého jazyka.
Ale vraťme se na začátek… Rozhodnutí KDY, KDE a KDO padlo v březnu 2022 celkem snadno a rychle. Potom nade mnou viselo už jen velké JAK? Česky umím dobře, ve škole jsem se kdysi naučila vybraná slova a větný rozbor, chyb dělám jen málo. Ale učit češtinu jako cizí jazyk vyžaduje speciální výcvik, a na ten nemám čas. Zítra budu stát před sálem plným lidí, kteří potřebují v Česku žít, pracovat, přátelit se, studovat, cestovat, objevovat. A také znát naši kulturu, zvyky a způsob myšlení. Na nákup učebnic není čas a zatím ani peníze, nezbývá než si vytvořit vlastní. Použila jsem svoje zkušenosti z tvorby didaktického materiálu pro francouzštinu. Lekce po lekci vznikala improvizovaná učebnice, kterou jsem posílala Ivovi a do dalších neziskovek, které se ocitly ve stejné situaci. Když v červenci Rodina v centru získala darem nově vydané učebnice češtiny pro Ukrajince, byli naši studenti již mírně pokročilí a přivítali odborné vysvětlení gramatických pravidel. Dnes už česky dokáží debatovat na sociální témata, díky kterým vzájemně odhalujeme podobnosti a rozdílnosti české a ukrajinské kultury. Sobotní kurzy češtiny se tak pro nás všechny stávají okénkem do rozdílných kultur.
Přečtěte si písemné cvičení jedné z mých studentek na použití dokonavých a nedokonavých sloves.
Vznikla úvaha na téma postavení ženy v ukrajinské rodině…
Co musí umět dospělá žena? Musí umět všechno. Co dělá žena ve svém domě? Taky dělá všechno. Musí umět mýt podlahu, mýt nádobí, zalévat kytky, pracovat na zahradě. Když je všechno uklizeno, žena musí vařit oběd, večeři, připravit snídani, upéct dort nebo pizzu. Když máte velký dům a v něm máte několik pokojů, obývák a několik ložnic, to je spousta práce. Myslím, že by ženy měly dostávat peníze za domácí práce. A když žena uklidila dům, zalila kytky, uvařila večeři a umyla podlahu, neměla by vypadat unaveně a měla by mít energii na komunikaci s rodinou. Myslím, že rodina by měla ženě pomáhat s domácími pracemi. Mnoho mužů sedí po práci s kamarády v hospodě a pije pivo. Mohou se zeptat dítěte: Udělal sis domácí úkoly? Mohli by se také zeptat ženy: Miláčku, co pro tebe mohu udělat v domácnosti? Pak bude v rodině klid a štěstí.
Marcel Meidingerová, učitelka českého jazyka, a Ilona Demchenko, studentka
