- Je to i moje dítě
-
Josífek je osmnáctiměsíční neposeda milovaný oběma rodiči. Ti se však rozcházejí a rozvod je bolestný a komplikovaný. Nedokážou spolu komunikovat, neshodnou se na pravidlech péče o synka a i jeho předávání je opakovanou velmi stresující událostí. Více zde.
- Vánoce nejsou jen svátky klidu
-
Před letními prázdninami se na Rodinou poradnu obrátil táta tří dětí ve školním věku. Jeho partnerka a matka dětí se rozhodla řešit svou dlouhodobou závislost na omamných látkách pobytem v léčebně.
Táta s dětmi tak po mnoha letech začali žít nový život bez mámy. Děti si z neuspořádaného soužití rodičů odnášely řadu těžkostí, špatný spánek a nejistotu. Co teď bude dál? Jaké to bude bez mámy? Kdy se máma vrátí domů a jaká bude? Táta se snažil vyplňovat volný čas rodiny sportovními aktivitami a budováním nového domova. Pomáhala také babička. Několik měsíců stačilo, aby děti začaly vedle táty nacházet novou rovnováhu.
Před Vánocemi se situaci zkomplikovala. Máma se rozhodla vrátit z léčebny zpět ke svým rodičům a chtěla vidět děti. Děti ze setkání měly strach a táta nevěděl, co dělat. Má vyhovět nátlaku matky a přistoupit na setkání, nebo naopak respektovat přání dětí a kontakt omezit? Matka se rozhodla obrátit se svou žádostí na soud. Otec i s dětmi absolvovali několik online konzultací s terapeutkou a vedoucí Rodinné poradny, během nichž se na setkání připravili a získali nový pohled na věc opřený o zkušenost s podobných situací. Díky tomu se jim zjitřený vánoční čas nakonec povedlo ustát.
V současné době jednáme o znovunavázání vztahu dětí s matkou. Bude probíhat za asistence odborníka, aby se děti cítily v bezpečí. Dětské rány a křivdy se hojí jen zvolna. Pokud matka vydrží ve svém odhodlání skoncovat se závislostí, čeká celou rodinu ještě nelehká cesta k jejich uzdravení.
- Tomáš se s tím učí žít
-
Jedenáctiletý Tomášek se ve škole občas popral, byl drzý na učitele a spolužáci se ho stranili. Z pohledu dospělého obyčejné zlobivé dítě. Ve škole často chyběl a maminka mu psala omluvenku pro nepřítomnost z rodinných důvodů nebo nevolnost. Jednou se na tělocviku ukázalo, že Tomáš nemůže hrát vybíjenou, protože má naraženou pravou ruku, a také řezné rány na nohou i rukou. Během rozhovoru s poradkyní ve škole Tomášek přiznal, že si řezné rány dělá sám, protože chce, aby si ho máma více všímala. Doma se máma s tátou pořád hádají a táta mámu někdy i uhodí. Naposledy když se hádali, připletl se Tomášek mezi ně a táta do něj strčil. Poradkyně pro rodiče se setkala a Tomášovou matkou. Matka zpočátku odmítala Tomášova slova, ale nakonec potvrdila, že doma občas létají talíře, a souhlasila s psychologickou konzultací. Tomášův otec konzultace odmítl.
Maminka během terapie často popírala, co Tomáš říkal, popisovala skutečnosti jinak a zlehčovala jeho pocity. Sebepoškozování považovala za projev počínající puberty a doufala, že to syna brzo přejde samo. Terapeutka je po nějaké době rozdělila a začali chodit na terapii každý sám. Tomášek o samotě s terapeutkou často mluvil o strachu a úzkosti, která ho v noci budí, a to i když je doma náhodou klid. Hodně se bál o maminku, mladšího brášku a taky měl strach ze svého táty. Přiznal, že když má největší úzkost, vezme žiletku a řízne se. Tahle bolest všechno přehluší.
Matka po nějaké době přestala docházet na konzultace, protože situace doma se trochu zklidnila. Podle Tomáška si jej maminka více všímá, často si spolu povídají, a tak je Tomáš spokojenější a klidnější. Na konzultace však Tomáš chodí dál. Učí se upozorňovat dospěláky na své trápení jinak než tím, že se sám zraní a ventiluje tak svou zlost a bezmoc. Učí se vyrovnat se svými strachy i nedořešenou situací, ve které doma žije. Některé věci Tomáš sám nezmění, ale učí se s nimi žít. Když se setká s agresí, umí se ozvat a má se kam obrátit o pomoc, aby v tom nebyl sám. A to se mu v životě bude ještě moc hodit.
- Začnou spolu nový život? Příběh sedmnáctiletého Adama
-
Adam zůstal po rozvodu rodičů v péči otce. Matka o něj nejevila zájem. Táta střídal zaměstnání a ve volném čase někdy kouřil marihuanu s kamarády. Synovi se moc nevěnoval, a tak byl malý Adam hodně odkázaný sám na sebe.
Pozornost si však uměl vynutit. Ve škole byl neposedný, nesoustředěný a choval se agresivně ke svým spolužákům. Docházel na psychiatrickou ambulanci a užíval zklidňující léky.
S otcem si však stále méně rozuměl. Neměl oporu ani v kamarádech nebo ve škole.
Začal páchat první přestupky – chodil za školu, kradl peníze nebo užíval marihuanu. Táta se snažil synovo chování omlouvat a některé prohřešky i zakrývat. Poté co zbil spolužáka, kterému způsobil zranění s trvalými následky, se táta s Adamem sešli společně s dalšími odborníky na případové konferenci u nás v Rodině v centru. Výstupem z případové konference byl krátkodobý pobyt v diagnostickém ústavu a nutnost psychologické podpory pro tátu.
Adam se v ústavu snažil neporušovat pravidla, byl motivován brzkým návratem a také steskem po tátovi. Táta již během synova pobytu docházel na pravidelné terapie do Rodiny v centru, kde společně s terapeutem pracoval na upevnění rodičovských kompetencí a stanovení hranic ve výchově.
Adam se k psychologické péči po svém návratu z ústavu připojil a začal také pracovat jak v individuální terapii, tak společně s otcem. Ukázalo se, že Adam trpí úzkostnými stavy, neuznává autoritu, ale svého otce má velmi rád. Adam po několika měsících přestal opět chodit do školy a táta u něj objevil marihuanu. Adam byl umístěn do Výchovného ústavu daleko od otcova bydliště. Přesto stále utíká domů.
Táta po roce pravidelné terapie uznává, že se mu ulevilo. Ví, že syn potřebuje pevný řád a dokončit školu. Sám si našel stálou práci a věří, že až se s Adamem potkají, začnou nový život.
- Lucka už ví
-
Lucka je 16-ti letá dívka, která studuje na obchodce. Když jí bylo 13 let, otec se podruhé rozešel se svou partnerkou a Lucka se ztratila sama v sobě.
Naučila se neprožívat, neříkat si o své potřeby, nesmát se, neplakat, necítit…
Třídní učitelka si na jejích rukou všimla řezných ran. Lucka začala chodit na psychologické terapie do Rodiny v centru. Ze začátku to bylo těžké, ale postupně začala mluvit o své rodině a především o své skryté samotě. Rodiče se oba věnovali práci a volný čas trávili hlavně svými koníčky. Lucka nikoho nezajímala. Většinou byla sama nebo se svým starším bráchou, který odešel na vysokou, a Lucka zůstala sama.
Asi po půl roce se mezi Luckou a terapeutkou vytvořil pevnější vztah.
Doporučili jsme psychiatrickou pomoc a velmi intenzivně jsme spolupracovali. Během několika měsíců začala Lucka přicházet na to, že se může ozvat a říci, co by chtěla nebo potřebovala. Její rodiče absolvovali mediační setkání, kde si nastavili, jak budou o Lucku pečovat.
Dnes po dvou letech už Lucka působí jako jiný člověk.
Mluví bezprostředně a směje se. A hlavně se umí bránit proti těm, kteří o jejím životě rozhodovali bez toho, aby se ptali na její názor.
- Přátelství s dcerou?
-
Markéta se narodila po krátké známosti mladých rodičů. Matka už dlouho před narozením dcery užívala pervitin, marihuanu a alkohol. Není divu, že rodiče se po třech letech rozešli. Otec Jakub si vzal Markétu do péče, protože matka nebyla schopná o dceru pečovat. Táta se o Markétu staral, jak nejlépe dokázal.
Vytvořil si s Markétou silný vztah, ve kterém převládalo přátelství nad rodičovskou autoritou.
Dokud byla Markéta malá, zdálo se být vše v pořádku. V 8. třídě se Markéta připletla k náhodné rvačce spolužáků, která měla za následek těžké ublížení na zdraví jednoho z chlapců. Kvůli tomuto incidentu se ukázalo, že Markéta je součástí party, která pravidelně konzumuje alkohol a marihuanu.
Táta nedokázal dceři stanovit pevná pravidla ve výchově.
Později připustil, že o dceřině náklonnosti k alkoholu a marihuaně částečně věděl. Nedokázal však Markétě stanovit pevná pravidla ve výchově. Markéta byla na rok umístěna do dětského domova. Táta i Markéta vzájemné odloučení špatně snášeli. Táta Markétu pravidelně navštěvoval. Markéta se učila neutíkat, neporušovat režim, žít s vrstevníky.
Po roce se vrátila zpět domů k tátovi, nejprve na krátkou zkušební dobu a poté, co úspěšně obstála, byla zrušena ústavní výchova. Nyní žije opět s tátou a navštěvuje 1. ročník Střední odborné školy v České Lípě – obor ekologie. Podle informací ze školy se Markéta moc neučí a v pololetí jí hrozí pětka z angličtiny a fyziky.
Táta dochází na terapii a podle jeho slov se začala Markéta opět toulat…
Táta je odhodlán ve svém boji vytrvat. Pokud by výchovu Markéty přestal zvládat, chce znovu požádat o nařízení ústavní výchovy. Přeje si, aby Markéta dokončila školu a chce ji ochránit před sebou samotnou.