- Pavel má lepší práci
-
Pavel nedokončil střední školu těsně před maturitou, protože experimentoval s drogami. Tři roky se protloukal fabrikami, práce ho nebavila. Časem začal nepravidelně navštěvovat NZDM Vafle. Během rozhovorů s kontaktním pracovníkem vyšlo najevo, že začal přemýšlet o své budoucnosti. Pracovník s ním sestavil individuální plán, ve kterém si naplánoval, jak dokončit školu s maturitou, a jak se během studia uživit.
Díky propracovanému plánu si v době, kdy ještě naplno pracoval, dokázal odkládat peníze. Po nástupu do školy pobíral podporu v nezaměstnanosti, která mu částečně pokryla základní životní náklady na šest měsíců. O víkendech brigádničil. V NZDM Vafle Pavel využíval doučování v češtině, angličtině i jednom odborném předmětu, které zajišťovali dobrovolníci. Po vyhlášení nouzového stavu pokračoval v doučování online. Pro Pavla nebylo lehké pracovat a studovat zároveň, i přesto maturitu úspěšně složil.
Díky maturitě se mu podařilo ve spolupráci s pracovníkem klubu sehnat lepší práci, kde je konečně spokojený. Včas si uvědomil svou chybu a sebral všechny síly, aby dotáhl studium do konce. Má lepší pocit sám ze sebe. Je to mladý Rom, který se stal v rámci romské komunity dobrým příkladem a důkazem, že kvalitní vzdělání je pro budoucí život obrovskou výhodou.
- Řekni hladu ne, řekni ano životu
-
Anamnéza: Bára 19 let. Studentka střední školy. Bára se potýká s mentální anorexií už od 12 let. První hospitalizace ve 14 letech.
Počátkem roku 2018 jsem se s Bárou setkal poprvé. Objednala se na konzultaci a vyžádala si přímo mě. Během prvního setkání vyplynulo, že její problém bude mentální anorexie. Informoval jsem Báru, že o této problematice v podstatě nic nevím, že nejsem odborník. Ale Bára stejně trvala na rozhovorech se mnou. Napadlo mě připodobnit její problém s anorexií člověku závislému na drogách. Takový člověk si myslí, že má drogy pod kontrolou, ale ve skutečnosti je to naopak. Drogy mají pod kontrolou jeho.
Báru jsem spojil s odborným terapeutem. Začala k němu pravidelně docházet. Spolu jsme problém rozebírali metodami sociální práce – řadou mapovacích a motivačních rozhovorů. Bára mluvila o jídle a rituálech s ním spojených. Já jsem většinou její výroky parafrázoval a přirovnával k běžným věcem, např. auto bez benzínu taky nejede. Během pár měsíců soustavné práce a hlavně díky velké Bářině motivaci nakonec překonala bariéry v sobě a začala navštěvovat specialistu na poruchy příjmu potravy. Po půl roce absolvovala léčbu na specializovaném oddělení.
Po absolvování léčby se mnou Bára opět navázala kontakt. Podle posledních informací, které mám, Bára dál bojuje a bude bojovat ještě dlouho. A to je dobrá zpráva, protože mentální anorexie, stejně jako závislost, je běh na dlouhou trať, který se dá vyhrát.Oldřich Prokop, kontaktní pracovník
- Nejsem dobrej
-
Slávek začal přicházet na náš klub pravidelně. Našel si zde bezpečné místo, kde si sedl a sledoval dění. Pozoroval okolí, jak se baví ostatní kluci a hrají fotbálek. Na otázku, jestli se k nim nepřidá, odpověděl: ,,Nejsem tak dobrej a oni se mi smějou.“
Slávek je žákem Praktické školy a v mnoha oblastech není tak zdatný jako někteří kluci. Proto se často stává terčem posměchu i nadávek. Ani doma nemá dobré zázemí a dostatečnou podporu. Je z vícečetné rodiny a žije ve stísněných prostorech malé domácnosti. Rodiče nemají peníze. Nepodporují Slávka v tom, aby někam chodil a poznával nové věci.
Po měsíci v klubu našel Slávek odvahu. Začali jsme spolu vést rozhovory, které se postupem času stali důvěrné. Řešili jsme problémy, které ho trápí: konflikt s kamarádem, osamělost ve škole i doma. Slávek si vůbec nevěřil si. Rozhovory posílily jeho sebedůvěru , postupně se osmělil a pustil do společných aktivit spolu s ostatními kluky na klubu. Začal si s nimi povídat. Nejvíc ho bavil fotbálek a tak tvrdě trénoval. Po čase byl vidět úsměv na jeho tváři, cítil se lépe ve společnosti dětí a najednou dokázal věci, které si před pár měsíci ani netroufal říci nahlas. Dostal se do finále krajského turnaje ve fotbálku. A nakonec tak dokázal mnohem víc než kluci, kteří se mu dříve posmívali. Byl to jeho první úspěch vydobytý vlastním úsilím.
Slávek už ví, že život není jednoznačný a že každý má možnost vybrat si cestu. My jsme tu od toho, abychom dětem tu cestu pomáhali najít a podpořili jejich první krůčky.Chci pomoci dětem, kterým život naložil
- Držím Mirkovi palce
-
S Mirkem jsem se poprvé setkal koncem října v ulicích Nového Boru. První kontakty byly jen „seznamovací“.
Časem jsem zjistil, že má Mirek veliký problém s drogami, bydlením, zákonem a rychle se propadá na sociální dno.
Začal jsem s Mirkem postupně o všem mluvit a nakonec se rozhodl se svým životem něco udělat. Domluvili jsme se s ním, jak budeme postupovat. Vyřídili jsme vše potřebné, hlavně dokumenty a sociální dávky, zprostředkovali jsme kontakt na odborníky v K-Centru v České Lípě. Ještě před Vánoci, kdy je dost plno, jsme sehnali místo v léčebně pro drogově závislé, kde je Mirek dodnes.
Ne všechny kroky, které v životě uděláme, jsou správné. Je však zřejmé, že žádná situace není tak beznadějná, jak se zdá.
Když má člověk vůli, jsou nablízku lidé a organizace, které pomohou bez předsudků a s pochopením, člověk může najít tu svoji správnou cestu.Oldřich Prokop, pracovník NZDM Vafle