Zuza žije osm let v pěstounské rodině. Ve čtrnácti cítila potřebu poznat svou biologickou matku. Schůzku zprostředkovala klíčová pracovnice z naší organizace. Domluvila setkání, které proběhlo po pečlivé přípravě a nastavení pravidel. Zúčastnili se ho pěstouni, Zuza, klíčová pracovnice a biologická matka. Počátek byl náročný pro všechny, ale pak matka vyzvala Zuzu, ať se ptá, na co chce. Zazněla i otázka, proč ji matka opustila. Matka citlivě vysvětlila svou tehdejší situaci. Má za sebou opakované výkony trestu. Poděkovala také pěstounům, že dali její dceři péči, kterou by jí sama poskytnout nemohla. Shledání bylo velmi emotivní a náročné, ale nakonec se matka s dcerou objaly.
Další setkání Zuza neplánuje, stačí jí občasný písemný kontakt. Teď už ví, jak matka vypadá a zná odpovědi na své otázky. Pro dospívající dívku budující si osobnost a identitu je takové setkání velmi důležité. Kéž by takové štěstí měly všechny děti v pěstounské péči!