Třídní učitelka se obrátila na poradkyni pro rodiče s prosbou o pomoc. René chodí na druhý stupeň ZŠ, ve škole často chybí, matka se školou nekomunikuje. Poradkyni se po velkém úsilí podařilo domluvit schůzku s matkou, během které zjistila, že Renému se nedostává potřebného zázemí, které by mu umožňovalo připravovat se do školy, mít v pořádku pomůcky nebo být na výuku vyspalý. Matka se svěřila, že se často stěhují, a právě jim hrozí další vystěhování. Poradkyně nabídla možnosti pomoci. Společně sepsaly žádost o přidělení ubytování v azylovém domě, doprovodila ji do Občanské poradny, která jim může pomoci vyřešit dluhy z minulosti. René však do školy docházel jen týden, poté chyběl nebo chodil bez pomůcek a špinavý. Jednou přišel i s modřinami v obličeji. Dozvěděli jsme se, že matka azylový dům opustila. Se školou i s poradkyní pro rodiče přestala komunikovat. Bylo nutné kontaktovat orgán sociálně-právní ochrany dětí, aby zjistil, jak se Renému daří. Po prošetření situace byl René umístěn do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. Ulevilo se mu, je v bezpečí a má možnost soustředit se sám na sebe a na to, jak chce v životě žít.

Lenka se nepřipojovala k distanční výuce a její rodiče neposlali do školy žádnou zprávu omlouvající její nepřítomnost. Jelikož takových dětí bylo víc a vzhledem k časovým nárokům, které na učitele kladl přechod do online výukového prostředí, obrátila se třídní učitelka Lenky na poradkyni pro rodiče s prosbou, aby zjistila, co se děje.

Matka Lenky nezvedala telefon ani poradkyni, a nebyla jiná cesta, než zkusit je najít na adrese udaného bydliště. Po několika marných návštěvách a vhozeném vzkazu do schránky se matka konečně ozvala s tím, že rodina nemá žádné finanční prostředky na nákup počítače pro distanční výuku, není připojena na internet, bude se stěhovat kvůli dluhům na nájemném a v uplynulých dnech nekomunikovali, protože museli prodat telefon do zastavárny.

Lenka nepatřila k vynikajícím studentům ani před uzavřením škol a dlouhodobý výpadek kontaktu s učivem věstil zhoršení prospěchu a nezvládnutí ročníku. Poradkyně se dohodla s matkou, že bude učivo pro Lucku vyzvedávat ve škole, ale Lenka nedokázala úkoly vypracovávat sama a matka jí v přípravě nemohla pomoci, protože chodila na brigády, aby v době pandemie zajistila rodině alespoň nějaký příjem.

Poradkyně tedy začala docházet do rodiny a pomáhala Lence s domácí přípravou. Díky firemnímu dárci se po čase podařilo získat starší počítač, poradkyně pomohla s technickými problémy při připojení k online hodinám. Lenka v současnosti využívá individuální doučování a všichni věří, že počáteční výpadek dožene.

Jedenáctiletý Michal vyrůstá v pěstounské péči u své tety. Maminka mu zemřela a táta je krátce ve výkonu trestu. Tetě se svěřil, že ho škola nebaví a nechce nikoho poslouchat. Spolužáci s ním nekamarádí a posmívají se mu. Teta netušila, co dělat. Nakonec se rozhodla jít na besedu, kterou ve škole organizovali naši poradci. Po besedě se poradkyni svěřila, co ji trápí. Nebyla už nejmladší, sama děti neměla a nerozuměla tomu, co se v Michalovi děje.
Na společné schůzce s poradkyní probraly Michalovy potíže ve škole. V poslední době přibral, proto nemá rád tělocvik. Nejí a snaží se zhubnout. Problémy má i v češtině. Míša se svěřil, že když se cítí hodně špatně, zapomene na vše a myslí jen na hezké věci. Denní snění ho odvádí od ošklivých myšlenek, ale problémy ve škole se potom ještě stupňují. Míša je často „mimo“ a vůbec nevnímá, co se kolem něj děje.
Poradkyně spojila Michalovu tetu s klíčovou pracovnicí Rodiny v centru, která dlouhodobě pracuje s pěstounskými rodinami. Dále domluvily Míšovi konzultaci s psychologem. Michal navštívil i pedagogicko-psychologickou poradnu, aby se zjistilo, zda problémy v češtině nejsou způsobeny poruchou učení. Navíc poradkyně zorganizovala setkání s vedením školy a s učitelkou českého jazyka. Paní učitelka přislíbila, že k Michalovi bude přistupovat individuálně.
Míšovo trauma z úmrtí maminky bylo daleko větší, než si všichni mysleli. Po vyhodnocení situace psychologem Michal absolvoval vyšetření na psychiatrii. Užívá léky, aby situaci lépe zvládal, a dál chodí na terapie. V pedagogicko-psychologické poradně byla diagnostikována dyslexie, proto se v angličtině a češtině učí podle individuálního plánu. I Michalova teta začala chodit na konzultace k psychologovi. Snaží se pochopit dospívajícího chlapce, aby se jí i Michalovi ve společné domácnosti žilo co nejlépe.

Chci pomoci dětem, kterým život naložil

Matouš se přistěhoval společně s rodiči do Čech z Polska. V současné době chodí do páté třídy základní školy. Společně s přestěhováním se s rodinou nesla minulost, která Matouše zjevně zatěžovala. Matoušova maminka zemřela, když byl malý. Nevlastní matka měla s Matoušem velice špatný vztah. Jen na něj křičela a ponižovala jej. Otec byl od rána do večera v práci. Problémy s učením začaly už v Polsku, kde Matouš propadl z matematiky. Nyní se přidala slabá znalost češtiny, která ovlivňovala i výsledky v ostatních předmětech.
Matoušovy potíže se začaly projevovat ve třídě. Třídní učitelka si všimla častých strkanic, pláče některých dívek a naštvanosti chlapců. A proto svolala se souhlasem všech rodičů a žáků mediaci, kterou vedly zkušené mediátorky. Mediace odhalila, že ve třídě se objevují známky šikany ze strany Matouše. Volal tak po pozornosti, kterou marně hledal u svých rodičů.
Poradce pro rodiče doprovodil Matouše a jeho rodiče do pedagogicko-psychologické poradny, kde byla odhalena dyskalkulie, a proto byl Matoušovi nastaven individuální vzdělávací plán. Matoušův prospěch se velice zlepšil a Matouš zapadl do kolektivu. Spolužáci ho přestali odmítat.
Odborný garant rodině doporučil specializovanou pomoc ve Středisku výchovné péče. Matouš na sobě začal pracovat a i rodiče pochopili, že mu musí pomoci. Nastavila se nová pravidla ve škole i doma. Matouš začal docházet do terapeutické skupiny, kde viděl i ostatní děti s podobnými problémy, a naučil se je řešit.

Ondra se přestěhoval do Nového Boru ze vzdálenějšího města. Do Boru přišel jen s maminkou.  Přestěhovali se, protože rodiče se před nedávnem rozvedli. Aby toho nebylo málo, ve škole, kam Ondra nastoupil, se vyučuje podle jiných učebních metod, než na jaké byl zvyklý ze svého domova.
Jeho prospěch se rychle zhoršoval.
Ve třídě zaostával za ostatními dětmi, probíranou látku nestíhal a nechápal. Nedařilo se mu najít si nové kamarády.
Ve škole proto býval smutný, plačtivý a nechtěl tam chodit.
Ondrův třídní učitel oslovil našeho poradce, který působí na škole, kam Ondra chodí. Je tu, aby pomáhal dětem i rodičům zvládat všemožné komplikace ve škole, ať už jde o chování, prospěch nebo mezilidské vztahy mezi dětmi, nebo mezi dospělými. Poradce se s Ondrou několikrát sešel. Popovídali si o tom, jak situaci Ondra vidí, a kde je problém. Nakonec se společně potkali i s odborným garantem, který pracuje hned na několika školách a má odborné i praktické zkušenosti z více škol v Novém Boru. Nakonec se všichni společně domluvili, že řešením by mohl být přestup na školu s učebními metodami, na které je Ondra zvyklý.
Jednáme o přestupu na jinou základní školu.
Snad už to bude na dlouho poslední velká změna, která Ondru čeká. A i kdyby ne, snad už bude vědět, že i taková situace se dá zvládnout. Co se týká nových kamarádů, o ty už Ondra nouzi nemá. Poradce doporučil Ondrovi navštěvovat Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež Vafle, které provozujeme v Komunitním centru. Ondra zde tráví s ostatními dětmi svůj volný čas, může si pravidelně popovídat s pracovníky klubu a probrat svoje potíže. Navíc zde dostává hodiny doučování zdarma, aby dohnal svůj handicap, který jeho náročná životní situace přinesla.