Každý může svoje chyby napravit

Olda Prokop je kontaktním pracovníkem v nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež (NZDM) Vafle, které zřizuje Rodina v centru. Pracuje s mládeží ve věku 15 až 26 let a k této práci se dostal přes pracovní úřad po té, co si prošel nelehkým životním obdobím. Právě jeho zkušenosti mu pomáhají i v práci s mládeží.  

Proč pracuješ s dětmi a mládeží?
Je fajn učit se z životních situací, kterými každý z nás může procházet.

Jak ses dostal do svých problémů?
Vlastními chybami. Neměl jsem nablízku nikoho, koho bych poslouchal. Hlavně jsem nechtěl ani vidět, ani slyšet.  Zůstal jsem sám a později už jsem neměl moc na výběr. Na počáteční problém se nabalovaly další a další a pak už bylo těžké změnit směr. Ale vždycky to nějak jde.

Co tedy člověka přiměje ke změně?
Každému se může v životě stát něco, co ho donutí zastavit se a přemýšlet o tom, že je něco špatně. Ta hranice je pro každého úplně jiná, ale přitom stejně závažná. Může to být smrt někoho blízkého, nemoc, konflikt se zákonem, víra v boha, rozhovor, knížka anebo si to zkrátka jen uvědomí.  Co je pro jednoho malichernost, pro druhého může být zásadní věc v životě.  Přijít to ale taky nemusí. Člověk si musí říct, že nikdy není pozdě a začít jinak. A furt a furt to zkoušet.

V NZDM děláš kontaktního pracovníka. Co ta práce obnáší?
Kontaktní pracovník je vlastně taková spojka, prostředník, který připraví půdu pro sociálního pracovníka, různé odborníky, nebo instituce. Klient má problém, nebo ztratil důvěru v instituce, potřebuje pomoc a je pro něj těžké tam jít přímo. A tak hledám cestu k lidem v obtížné situaci. Proto je pro nás důležitá důvěra. Ta se získává těžko, ale vzhledem k množství lidských osudů a problémů, které jsem poznal, mám pochopení pro určité skupiny lidí, zvlášť když jsou nějak v háji – drogy, sociální vyloučení, nechuť něco řešit.  Nepůsobím určitě jako úředník, učitel, někdo ze sociálky. Když se s nimi bavím já, je to jednodušší, jsme jako na jedné lodi. A můj úkol je právě usnadnit kontakt s institucemi jako Úřad práce, jednání na policii nebo třeba i doprovod do nové práce. Jakmile má klient nějaký plán a cíl, jsem tu na pomoc s jeho realizací. Tahle práce není jenom o řešení něčeho, ale i o poskytnutí prostoru, kam si můžeš přijít pokecat a zahrát třeba stolní fotbálek, který je u nás hodně využívaný. A tak děláme i turnaje a máme pravidelné tréninky.

Co je v práci pro Tebe nejtěžší?
Navázat kontakt, získat si důvěru. Aby člověk se mnou chtěl řešit problémy, do kterých druhému nic není. Často jsou to věci, se kterými se nemůže svěřit někomu ve své skupině, v rodině nebo ve škole, protože se jich to týká. Je to o navázání vztahu, abych si s lidmi měl co říct a ještě se mi svěřili.

Jak to děláš?
Na nic si nehraju. Jde o to být tam za sebe, naslouchat, snažit se pochopit a nesoudit. Snažím se o nestranný pohled, aby mi věřili a já zase věřil tomu, co říkám. Takže upřímnost. Občas klienti cítí nadřazenost. My se snažíme být na stejný úrovni, kamarádi v rámci určitých profesních mezí. Když se chceš rozkecat, rozkecáš se někde, kde je ti dobře, s někým, s kým je ti dobře.

Co je to nízkoprah? Jak si jej máme představit?
Nízkoprah je takový prostor, klubovna vhodná k setkání. Klient se tam cítí dobře. Je tam pohoda, klid anebo i pěknej kravál podle toho, jakou atmosféru si tam klienti ten den navodí. A když bude chtít, je tam někdo, s kým si může rozpitvat ten svůj problém, třeba ho vyřešit nebo alespoň neprohlubovat. Dáváme jim to, co jim jinde chybí. U mladších je to možnost učit se (doučování pozn. redakce). Děti dělíme do dvou skupin 15 až 26 let a 6  až 15 let. Já pracuju s těmi staršími. Většinou řešíme vztahový problémy – kluci a holky, drogy, bezpečnost na Facebooku, jak se nenachytat, preventivní témata. Společně hledáme práci nebo brigádu. A hlavně se snažíme ujistit, že má cenu si věřit a snažit se plnit to, co si naplánuješ.

Co je v Tvojí práci důležité, co musíš umět?
Nejdůležitější je empatie a ta se nedá naučit. Sociální práce v určitých pozicích se musí zažít. Čím větším bahnem si člověk za život projde, tím lépe mu rozumí. Dokážeš pochopit, co se děje na okraji společnosti jinak, než Tě učili ve škole. Dokážeš jej cítit, vnímat a nesoudit. Každý člověk, ať už si prošel čímkoli a je jakýkoli, by měl mít možnost svoje chyby napravit.

Co je podle tebe největší problém mladých lidí?

Jednoduše závislosti. Už od mala, začíná to závislostí na telefonech, Facebooku a hrách…. ve virtuálním světě, kde si hraješ na to, co chceš být, místo abys to zkusil  doopravdy. Drogy, alkohol, automaty, tabák. Závist, že má někdo víc a něco lepšího, a zkusit získat to bez práce (půjčky, nelegální práce, trestná činnost) a pak už to jede.