Být či nebýt pěstounem?

I v České republice je stále hodně dětí, které nemohou vyrůstat v rodině, i když by si to moc přály. Adopce je možná pouze v případě, kdy jsou děti právně „volné“, tzn. že jejich rodiče s ní souhlasí. Ostatní děti mají možnost umístění nejčastěji v rodině, kde je alespoň jeden z dospěláků dlouhodobý nebo přechodný pěstoun. Aktuálně je veliký nedostatek pěstounů.

Do dlouhodobé pěstounské péče se umísťují děti, kde se předpokládá zajištění péče náhradní rodinou s výhledem i několika let, ale stále je plánován návrat dítěte do biologické rodiny. Přechodná pěstounská péče je dočasná, v délce maximálně 1 roku od soudního rozhodnutí. Nejčastěji jsou do ní umístěni novorozenci nebo děti, které se ocitly v ohrožení života. Musejí být náhle odejmuty z původní rodiny pro podezření z týrání, z důvodu náhlé změny v rodině, kdy rodič nebo pečovatel zemře nebo vážně onemocní a není nikdo, kdo by se o dítě postaral. Přechodní pěstouni jsou profesionálně proškolení lidé, kteří vykonávají pěstounství jako svoji profesi. 

Nejtěžší okamžik pro přechodné pěstouny je ten, když dítě, o které rok intenzivně pečovali, předají do nové rodiny. Přibližně měsíc se na změnu připravují a pak přijde den D. Ze dne na den je děťátko pryč. Najednou je byt prázdný. Samozřejmě, že mohou dítě vidět, ale už za ním jezdí jen na návštěvy. Možná se ptáte: Jak mohou dítě takhle opustit a dát ho dál? Pro mnoho lidí je to nepochopitelné a zdá se jim to bezcitné.

Právě proto nemůže takovou profesi dělat každý. Je to práce pro vyzrálého člověka, který dokáže dítěti dát svoji lásku bez toho, aby si k němu vytvářel majetnický vztah. K dítěti, které je mu svěřeno do péče, si vytvoří hluboký vztah, ale od začátku do toho jde s tím, že je to jen na omezenou dobu. Většinou jsou to ženy, které již mají dospělé nebo velké děti a věří ve své rodičovské dovednosti. Cítí v sobě sílu a lásku, kterou chtějí darovat, a pomoci tak dalším dětem. Při přípravě na pěstounství procházejí osobnostními testy a důkladným školením, aby takto těžké situace zvládaly. Jsou i okamžiky, kdy si popláčou a stýská se jim, ale pak přijde těšení se na další nové dítě.

Práce, kterou pěstouni dělají, se může zdát jednoduchá, ale to je omyl. Novorozenci, kteří jsou jim svěřeni, mají často abstinenční příznaky.  Jejich matky i během těhotenství nedokázaly skoncovat se závislostí na drogách nebo alkoholu a přenesli ji na dítě. To má pak pěstoun nepřetržitou pracovní dobu. Pěstouni si také nemohou předem naplánovat žádnou dovolenou. Nevědí totiž, jak dlouho u nich svěřené dítě bude. Když dítě momentálně nemají, jsou připraveni kdykoli přijmout nové. V období přípravy na předání dítěte do nové rodiny je jejich domácnost otevřená nové rodině.  Ta tráví u pěstounů doma co nejvíce času, aby si dítě zvykalo ve známém a bezpečném prostředí.

Přechodní pěstouni mají velikou radost, když se jim nová rodina dítěte ozve a pošle třeba fotky nebo přijede na návštěvu. Někdy jsou pozvaní na narozeninovou oslavu dítěte a jsou vnímáni jako příbuzní. Je to vždy o nastavení nové rodiny, jaký vztah k pěstounům chce mít, i na pěstounech, jak hodně chtějí a jestli můžou v budoucím životě dítěte figurovat. Každopádně je to pro ně vždy ta nejlepší odměna a poděkování za to, co pro dítě udělali.

Aktuálně je stále ještě hodně dětí a málo rodin, kde by děti mohly vyrůstat.  V Libereckém kraji je nyní na 300 dětí, které na svoji pěstounskou rodinu čekají. Z poloviny jde o děti starší 11 let a z jedné třetiny o sourozence.  Nyní jsou v kraji jen 4 rodiny, které čekají na příchod dítěte. Děti tedy musejí být v kojeneckých ústavech, dětských domovech či klokáncích. Pokud byste se chtěli stát pěstounem, kontaktujte prosím Rodinu v centru nebo místní oddělení sociálně-právní ochrany dětí.