Sociálně znevýhodňující rodinné prostředí dítěte a jeho vliv na selhání v ZŠ  

Sociálně znevýhodňující rodinné prostředí může dítě natolik ovlivnit, že začlenění do hlavního vzdělávacího proudu a následné jeho uplatnění ve společnosti může být pro dítě velmi náročné.

 

 

 

 

 

 

 

 

Vstup do školy je významným životním mezníkem života dítěte i celé rodiny. Děti ze sociálně vyloučeného prostředí, zvláště etnické minority, které neabsolvovaly předškolní vzdělávání, mají vstup do školy a adaptaci na školní prostředí velmi ztíženou.

Školní zralost je pro dítě důležitá, je vždy podmíněna rodinnou výchovou a sociokulturním kontextem rodiny. Pokud tedy není některá oblast rozvinuta na dostatečné úrovni, může adaptační proces začlenění dítěte do ZŠ velmi zkomplikovat.

Děti z nepodnětného rodinného prostředí a jiných kultur, které získají odklad nástupu na ZŠ, nezískají potřebné návyky ani další rok a jejich handicap a riziko školního neúspěchu se zvyšuje. Takto potom končí na praktických školách více dětí, než je nutné.

Ze zjištění PP poraden vyplynulo, že kvůli neúčasti v předškolním vzdělávání a nedostatečně podnětnému prostředí bývá odklad školní docházky dítěti nejčastěji udělen z důvodu nevyzrálosti v oblasti koncentrace pozornosti, nezralosti vizuálně-motorické koordinace, nedostatečně zvládnuté prostorové orientaci v oblasti zrakového a fonematického vnímání (pozn.: slabší schopnost odlišovat od sebe podobně znějící hlásky, děti mají problém rozpoznat jednotlivé hlásky či slabiky ve slově), nezralosti v grafomotorice a v neposlední řadě také v navazování sociálních kontaktů.

S počátkem školní docházky se významným způsobem mění nejen život dítěte, ale i život celé rodiny. Všem začínají nové povinnosti i nové sociální role. Na školáka jsou v podstatě poprvé kladeny nároky, které poprvé v životě musí plnit. Úkolem pro rodiče je v tomto období podpora integrace dítěte do školního prostředí a s tím spojených nároků, ve kterých mohou rodiče, kteří jsou ohroženi různou formou sociálního vyloučení, začít selhávat (např. ve zvládání dohledu nad školní docházkou, podpoře v přípravě dítěte do školy apod.).

Mateřská škola prospěje dítěti zvláště při osamostatňování, přivykání režimu a jiné autoritě. To vše je velmi významné pro zvládnutí nástupu dítěte do školy. Mateřskou školu lze chápat  jako místo, kde si dítě postupně zvykne na prostředí a způsob kladení požadavků, které ho čekají později v základní škole. Tato zkušenost je pro dítě velmi přínosná, pokud ji nemá nebo ji nezažije, nastává riziko selhání dítěte po nástupu z MŠ do ZŠ.

Pokud rodina dítěti dovolí postupně se osamostatňovat, systematicky trénovat jeho dílčí schopnosti, rozšiřovat vědomosti a trénovat sociální vztahy, nemusí být zahájení školní docházky pro dítě tak velkým stresem.

Z důvodu podnětové deprivace nebo jazykové bariéry či nezralosti v dílčích oblastech, způsobuje dítěti velké adaptační potíže, dítě je vystaveno dlouhodobé stresové situaci, nemůže rozvinout intelektovou kapacitu, využít ji pro malou schopnost koncentrace.

Požadavky, které se na dítě následně při nástupu školní docházky hrnou, vedou k přetěžování, únavě, vyčerpání, zvýšení nemocnosti dítěte a tím k jeho selhávání. 

Nezralost dítěte v sociální oblasti

Sociální zralost je cílem celého procesu socializace. U dítěte vstupujícího do první třídy ustupuje egocentrismus, jeho sociální kompetence se začnou teprve rozvíjet. Nicméně přestože je rozvoj sociálních kompetencí u dítěte téměř na počátku, mělo by se s novými rolemi školáka a spolužáka postupně vyrovnávat.

Nezralé dítě v sociální oblasti může mít při nástupu školní docházky problém s autoritou učitele, nedokáže akceptovat právo ostatních dětí být někdy „středem pozornosti“, zlobí, upoutává na sebe pozornost za každou

cenu. Na učitele se nezdravě fixuje nebo se jej bojí, nechce chodit do školy, doma pláče, někdy lze pozorovat i regresi a zvýšenou závislost na svých vychovatelích (matce, otci).

Ve třídě nespolupracuje s ostatními dětmi, neumí se zapojit do společných aktivit, buď se práce straní, nebo ji chce dělat samo nebo ji kazí ostatním. To následně vede ke konfliktům se spolužáky a postupnému vyčleňování z kolektivu třídy.

Důvodem selhávání žáků na ZŠ po přechodu z MŠ je to, že ne všechny děti ohrožené školním neúspěchem (z nepodnětného prostředí/sociálně vyloučených rodin) se zapojují do předškolního vzdělávání, další příčinou je nedostatečné zapojení rodičů z nepodnětného prostředí do předškolní přípravy (např. finanční bariéry, nezájem o vzdělávání apod.), v některých případech i nedostatečné kapacity předškolních klubů pro děti ohrožené školním neúspěchem. Je prokázané, že existuje přímá úměra mezi délkou pobytu v mateřské škole a vlivem na školní úspěšnost.

Ukazuje se také, že podpora dětí s odlišným mateřským jazykem (dále OMJ) v předškolním věku je velkým přínosem pro samotné děti, ale i následně pro základní školu, kam nastoupí do 1. třídy. Děti s OMJ, které přijdou do ZŠ z mateřské školy, která se jim aktivně věnovala, se mnohem dříve zapojí do výuky i do kolektivu vrstevníků, což leckdy ovlivní jejich pohled na vzdělávání jako takové a podpoří to jejich další rozvoj, naopak neúspěšný začátek školy je může od vzdělávání odradit.

Projekt S rodinou k inkluzi si klade jako jeden z hlavních cílů podporu individualizace vzdělávání, pro něž je klíčovou spolupráce mateřské školy a rodičů dětí. Považujeme zlepšení spolupráce mateřs. škol s rodiči za nejrychleji proveditelnou a zároveň velmi efektivní strategii prevence školního neúspěchu žáků.

V rámci projektu aktivně vyhledáváme rodiny ohrožené sociálním vyloučením, které nemají dostatek adekvátních informací o předškolní výchově, vzdělávání, školní zralosti, požadavcích školy, stále podceňují význam předškolního vzdělávání. Jsou přesvědčeni, že přípravu dítěte zvládnou sami doma, že jim pomohou jejich rodiče, příbuzní nebo starší děti a vstup do školy nebude potom pro dítě žádný problém.

Působení koordinátorky pro MŠ je mj. založeno na získávání rodičů těchto dětí pro dění v mateřské škole, osvěty mezi rodiči v sociálně exkludovaném prostředí, zvýšení informovanosti o vlivu předškolního vzdělávání na připravenost dětí ve škole, zdůrazňování rozdílu mezi systematickou dlouhodobou přípravou v mateřských školách a krátkodobým předškolním vzděláváním v přípravných třídách nebo předškolních klubech.

Důležitá je spolupráce mateřské školy, rodiny, neziskových organizací, OSPOD, poradenských zařízení.

Paed. Dr. Jiří Střelec
Odborný garant projektu S rodinou k inkluzi

 

 

Komentáře nejsou povoleny.